Bude nás provázet i v novém roce?

Jak tak přemýšlím o životě svém i o životě ostatních, které znám, tak si čím dál víc uvědomuju, že máme jednoho celoživotního průvodce. Zdálo by se, že roste a vyvíjí se spolu s námi. Ale mám pocit, že on je ,,dospělý“ od začátku. Je mazaný a přizpůsobuje se našemu chápání a vnímání. Prostě má většinu života nad námi navrch a často bývá o krok napřed. Troufám si tvrdit, že je to takový Ďáblův korunní princ. A o kom pořád mluvím? No přece o Strachu.

Jen se ohlédněte. Kam vaše paměť sahá, všude na něj narazíte. Má tisíce podob. Už jako malé děti jsme ho poznaly. Neznaly jsme sice ještě obavy o budoucnost, o práci, zdraví a další, ale bály jsme se alespoň bubáka, nebo nějakého strašidla, něčeho neurčitého. Prostě už byl naším společníkem. Tehdy na jeho zahnání stačila maminčina nebo tatínkova náruč a Strach byl pryč. Nechtěl na sebe moc upozorňovat. Chce s námi přece žít tak nějak nenápadně. Abychom si na něj zvykli a ani nás nenapadlo s ním nějak bojovat, nebo jej dokonce zahánět. Prostě aby nás ani nenapadlo, že žít můžeme, ba dokonce máme, bez něj!

A tak jsme si na něj opravdu zvykli. A jak šel čas a měnil se náš život, měnil a přizpůsoboval se i on. Nejprve jsme se báli těch bubáků, pak ve škole písemek, zkoušení, jestli se budeme líbit klukovi z vedlejší třídy, jestli se dostaneme na školu, seženeme práci, najdeme partnera na celý život, narodí se nám zdravé děti, budeme mít kde bydlet, mít na splátky hypotéky, jestli budeme mít práci, jaký bude šéf…..Tenhle příspěvek do bulletinu by zabral prostor celého čísla, kdybych vypsala, čeho všeho nebo o co se bojíme.

Ale nemusíme propadat beznaději a pocitu, že s tím prostě nic nenaděláme. Se strachem se může a má bojovat, nebo se mu alespoň nemáme poddávat. Pamatuji si, že když jsem byla malá, tetička mě učila modlitbičku Andělíčku, můj strážníčku… asi ji zná většina z vás. Jako dítě mě uklidňoval pocit, že nade mnou bdí někdo, kdo mě ochraňuje.

Jak tedy se strachem bojovat? Důležité je svého protivníka znát. Je dobré například vědět, že úsloví Strach má velké oči je pravdivé. Dokáže nám to, čeho se obáváme, líčit tak zveličeně, že nás to někdy až ochromí. Říká se o něm také, že dokáže zadusit. Jen si vzpomeňte – když se bojíte, jako by se vám nedostávalo kyslíku, lapáte po dechu, nemůžete se nadechnout. Dech je mělký, sotvaže dýcháte. Strach umí vyděsit, že jak se říká, v žilách tuhne krev. Někteří, jakoby Strachu měli málo, koukají ještě na horory a různé krváky. Jak je libo, ale já mám pocit, že je zbytečné se takto děsit a oslabovat si už tak dost zkoušené nervy.

Málokdy je Strach užitečný, snad jen v případech, kdy se spojí s pudem sebezáchovy, intuicí a podobnými průvodci. Jinak je ryze destruktivní a nic pozitivního z něj nevzejde. Ubírá nám radost ze života, energii, elán. Bojuje s Nadějí a Vírou. Pokud se mu daří zvítězit, stávají se z nás ustrašení, negativní pesimisté. Strach nás nutí bát se a nadávat na všechno a na všechny. Ze života se nám ztratí radost a je to smutné žití. Nevím, jestli strach a nejistota mají větší moc než jindy, nebo je to tím, že v dnešní době se veškeré informace šíří rychleji a snadněji. Bohužel těm špatným zprávám a informacím často věnujeme více sluchu, než těm dobrým. O těch se míň mluví i píše…

Psychologové radí, že pokud nás začíná Strach ovládat, není dobré se jím moc zaobírat, věnovat mu moc prostoru a nechat jej růst. Ne nadarmo se říká, že Strach maluje čerty na zeď. To opravdu umí skvěle. Lepší je zaměstnat se něčím užitečným, nebo dokonce naučit se cvičení, během nichž mysl soustředěně odpoutáváme od problému, který nám nahání strach. Je dobré dýchat zhluboka. Strach nám někdy dokáže úplně zatemnit mysl a tak je dobré zásobit mozek kyslíkem.

Samozřejmě nemůžeme vytěsňovat všechny problémy, ale je dobré, podívat se na ně někdy z nadhledu, nebo požádat kamarádku, aby se na náš problém podívala s odstupem. Taky je třeba mít někoho, s kým mohu o svých obavách a Strachu mluvit. A pokud máte pocit, že ve vašem okolí není nikdo, komu byste se svěřila, je na čase přijít a zazvonit v Mamma HELPu. Máme uši k naslouchání, ruce k podpírání, srdce k těšení a humorem a nadějí se dobře Strach zahání.

Tak vám všem v novém roce přeji, aby se vám dařilo Strach zahánět. Nenechte jej růst a vyvalovat oči! A až budete bilancovat na konci toho příštího roku, řeknete si: Strach? To neznám….jen tak mlhavě si vzpomínám, že jsem někoho takového znala, jmenoval se tuším Bubák…

Jen samé štěstí přeje z Brna Jana Zrnečková

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory