Co neděláme

Někdy se mi hlavou honí tolik myšlenek a témat, která by stála za to si je zaznamenat…. ale dnes, když bych je potřebovala dát na papír, nic. A to mám napsat Slovo do duše. Tak mne napadá, dá se vůbec k duši promlouvat? A dá se promlouvat i ke svému tělu?

Nevím, jestli to funguje, ale dělám to. Vlastně jsem si všimla, že to dělá spousta lidí. Ale nevím čím to je, že většinou slyším: To jsem ale blbá, to jsem to zkazila, nebo: No, to jsem ale vyžraná, to mám hnusný vlasy…nohy…atd., atd. Ještě nikdy jsem neslyšela, že by někdo říkal: To jsem ale šikovná, statečná, krásná, chytrá…. Asi to není zrovna rozšířeným zvykem, viďte?

Taky mi to ze začátku nešlo, ale snažím se. Jde to ztuha. Vzpomněla jsem si, že v televizi dokonce říkala jedna paní psycholožka, že to jak se máme rádi, nejlépe poznáme tak, že si na půl hodiny stoupneme úplně nazí před zrcadlo a vydržíme se v něm na sebe dívat. Je to prý způsob, jak se naučit sám sebe přijímat. Je prý zajímavé pozorovat svoje pocity, které při tom prožíváme.

Někde jsem četla, že když se ráno na sebe díváme do zrcadla, tak bychom si měly popřát krásný den, pochválit se, že pořád přece jen dobře vypadáme, nebo že se nám něco podařilo. Měly bychom se mít rády, svoje tělo, mnohdy ne už tak pěkné jako kdysi. Ale co všechno pro nás už vytrpělo, jak bojuje. Měly bychom svému tělu děkovat, měly bychom se prý i hladit. Mít dokonce rády i svoje vrásky, vždyť co všechno nás v životě stály…

Jak můžeme chtít od druhých, aby nás milovali, když to samy nedokážeme. Zdá se mi, že jak stárneme, i těch tělesných prožitků lásky, dotyků, pohlazení, je čím dál míň. Uvědomujete si, že pokud nemáte vnoučata a jste třeba samy, skoro se vás nikdo nedotýká? Většinou jsme zvyklí žít v páru a samota pro nás bývá obtížná. A někdy může být člověk sám, i když je obklopen lidmi. Pokud se budeme přijímat bez výhrad, nebudeme se tolik obávat samoty. Nebudeme se bát zůstat samy se sebou.

Ve svých srdcích často máme tolik místa pro ostatní, že tam nezbývá místečko pro nás samotné. Co jsem vám chtěla vlastně tímto neumělým sdělením říct? Jen to, abyste se měly rády. Samy sebe. Své tělo, vlasy, kila navíc, duši. Vše na vás je krásné, protože je to vaše!

Vše na sobě milující Jana z Brna

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory