HER2

Velké věci vznikají tím, že se malé věci spojují dohromady. Toho si všimli filozofové již v dávném Řecku. A nejmenší částici nazvali athomos – nedělitelný. Tento princip platí pro šití kabátu či stavbu domu. Platí také pro vše živé. Prapůvodní živé organismy byly jednobuněčné. Jedna buňka tvořila celé tělo. S postupem vývoje začaly spolu jednotlivé buňky žít dohromady a vytvořily vícebuněčné organismy.

Takovým je i člověk. Tedy každá naše buňka by byla schopna samostatného života. Protože vyhlídky na samostatný život jedné buňky nejsou příliš nadějné, zůstávají buňky spolu v našich mnohobuněčných tělech. A jsme u jádra problému. Aby spolu, původně samostatné, buňky byly schopné „vyjít“, je třeba, aby se mohly spolu „domluvit“.

Domluva mezi buňkami vypadá tak, že každá vytlačuje na svůj povrch různé chemické látky coby korespondenci. Průměrně ukecaná buňka má na svém povrchu stovky dopisů a některé z nich v tisících kopií. Tedy pokud dotaz na povrchu zůstane bez odpovědí okolí, vyšle ho buňka znovu a znovu, dokud v příslušném oddělení nedojde „papír s inkoustem“. A voda – pošťák, co neumí číst, přenáší korespondenci mezi všemi buňkami. Tak se dostávají k buňkám živiny a informace o dění ve společnosti. Některé buňky mají v poště nezvladatelný chaos. Nemají v pořádku knihu došlé pošty ani evidenci pošty odcházející. Pokud kontrola přijde včas, doporučí takovou buňku k likvidaci, aby svou činností neohrožovala své okolí.

Tyto obecné principy platí beze zbytku pro poštu označovanou HER2. Úkolem této korespondence je informovat své okolí o vlastní existenci a zjistit, zda v blízkém okolí se vyskytují jiné buňky. Pokud mají buňky pořádek v poště, pravidelně vysílají a přijímají informace a tak udržují v blízkém okolí povědomí o své existenci. V opačném případě buňka nabude dojmu o své osamocenosti a začne se množit, aby vyplnila prázdnotu kolem sebe. To je spouštěcí okamžik, kdy vzniká zhoubný nádor. Nádor je tedy skupina buněk s nepořádkem v poště, skupina, která unikla kontrole svého okolí.

Pokud lékaři vyšetřují u buněk karcinomu prsu, jakým způsobem informují své okolí, kolik dopisů HER2 mají na svém povrchu, hledají zda v nádoru není skupina buněk s mimořádnou schopností se bezohledně množit. Takové nádory je třeba hubit s největší možnou razancí. Navíc mají lékaři k dispozici lék, který umí v lidském těle najít a zlikvidovat buňky s nadměrnou HER2 korespondencí, s nepořádkem v poště. Podle dosavadních poznatků se předpokládá, že asi každá třetí žena s pokročilým karcinomem prsu je nositelkou takového typu nádoru. Je tedy důležité, aby každá pacientka věděla o svém nádoru jak je na tom s HER2 korespondencí.

Mgr. Tomáš Vávra, Roche s.r.o.

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory