Hypertermie

ne příliš známý a přitom účinný způsob léčby

Před časem jsme zavedli rubriku Co znamená, když se řekne…, v níž se vám snažíme srozumitelně přiblížit medicínské pojmy, s nimiž se při své léčbě setkáváte. Na jeden z článků zareagovala mammahelpka Stáňa Peričová, a z vlastní zkušenosti se rozepsala o tom, jak podstoupila hypertermii.

Po operaci (ablaci jednoho prsu) jsem se dozvěděla, že má dosavadní chemoterapie nezabrala, a budu v ní dále pokračovat v intenzivnějších týdenních intervalech. Souběžně s ní mi můj lékař „naordinoval“ také radioterapii a hypertermii. Trochu jsem se lekla, tolik věcí naráz. A co vlastně hypertermie, o které téměř nikdo neslyšel, obnáší?

Jako jedna z metod léčby se hypertermie aplikuje cca od roku 1970. První účinky byly pozorovány již v 19. století a první přístroje se objevily počátkem století dalšího. Jako metoda však hypertermie nevešla příliš do širokého povědomí odborných lékařů a nestala se běžnějším standardem. Během 90. let se její užívání u nás utlumilo téměř docela. Ne však právem. V Nizozemí či Německu existují specializované ústavy bohatě vybavené jak potřebnou technikou, tak i početným obsluhujícím personálem. Hypertermie je zde způsobem léčby rovnocenným ostatním. V České republice je však speciálním aplikátorem vybaveno pouze pracoviště FN Bulovka a FN v Hradci Králové.

A jelikož jsem z Prahy – Žižkova, zahájila jsem léčbu právě na Bulovce. (Ze začátku jsem musela na vzdálené oddělení radiační onkologie projít celou nemocnicí. Nebylo to krátké ani příliš povzbudivé. Naštěstí jsem prozkoumala zdejší cestičky a našla nádhernou zkratku plnou zeleně podél historické budovy Vychovatelny. Každé ráno jsem se pěkně prodýchávala kyslíkem a na radioterapii jsem proto přišla vyrovnaná.)

Ale zpátky k hypertermii… Co to tedy vlastně je?

Laicky řečeno: prohřívání – tkáň se zahřívá na teplotu 41–43 °C. Účinků to má hned několik – vyšší teploty napomáhají částečnému zpomalení průtoku krve nádorem. Zároveň se mu sníží přísun kyslíku a PH se změní směrem ke kyselejšímu.

Hypertermie se aplikuje jen pro určité případy – pokud je pravděpodobné, že v těle pacienta zůstaly „zapomenuté“ nádorové buňky, v případě recidivy onemocnění a také v případě, kdy nemocné místo nelze operovat.

Hypertermie napomáhá zvýšit efekt léčby, vždy však pouze v kombinaci s radioterapií. A jak to konkrétně probíhá? Nemusíte se opravdu obávat něčeho nepříjemného. Jednou až 2x týdně – maximálně do 1-2 hodin po radioterapii – si na hodinu lehnete na lůžko, s polštářkem pod hlavou, ovíváni ventilátorem. Když si najdete pohodlnou polohu, zavede vám laborantka na nemocné místo sondy (opět mé laické vysvětlení – tedy takové elektrické drátky). Dále aplikuje bolus (teplý plastový pytlík, který přitlačí na těle aplikátor). Nemůžete se sice moc hýbat, ale nakonec zjistíte, že vám to nevadí. Já jsem si vždy četla a hodina mi utekla jakoby nic. Laborantka sleduje v průběhu aplikace počítač a reguluje teplotu. Já jsem byla ze začátku „statečná“ – začalo to trochu víc pálit – a řekla jsem si, léčím se, tak přece něco vydržím. Ale jak jsem byla poučena, právě naopak! Není vůbec nutné se trápit. Pokud vás to pálí, je možné teplotu ubrat. A je to. Můžete zase číst… A ještě něco – nelekněte se. Při první aplikaci si vás laborantka vyfotografuje, tedy samozřejmě ne Vás, ale vaše nemocné místo. Na závěr se pořídí další snímek, aby bylo možné posoudit léčebný efekt.

„Ve FN Bulovka prošlo hypertermií v loňském roce okolo 100 pacientů a jejich počet stále roste. Kapacity nejsou ale plně vytížené, jsme schopni léčit i další pacienty. Narážíme však na to, že lékaři na tento způsob léčby stále tak trochu zapomínají. A pokud se pacienti léčí komplexně v jiném zdravotnickém zařízení, je složité přecházet na hypertermii, ruku v ruce s radioterapií, zase jinam,“ uvádí MUDr. Kubeš, můj zdejší ošetřující lékař.

Jisté je, že tato metoda je pro pacienta nenáročná a přitom účinná. Pokud vám ji vaše zdravotnické zařízení doporučí, budete již teď vědět, že se není čeho bát. Je dobré, že dnešní medicína objevuje stále víc možností, jak léčit všechny naše neduhy.

A úplně na závěr – ať žijí všechny metody a postupy spolu s pozitivní myslí. Držím vám všem palce a přeji co nejvíce síly a víry ve vaše uzdravení. I my to přece máme ve svých rukou…

Stáňa Peričová

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory