Imunita a zhoubné nádory

Imunitní systém nás chrání především před nebezpečnými cizorodými mikroorganizmy, jako jsou viry, bakterie a jednobuněční parazité. Reaguje ovšem také na cizorodé antigenní látky v prostředí, případně na cizí tkáně a materiály implantované do těla.

Imunitní obrana organizmu je zajišťována složitou souhrou imunitních buněk, k nimž patří především různé typy bílých krvinek, avšak i řada pomocných buněk rozmístěných přímo v tkáních různých orgánů. Při své spolupráci produkují do prostředí mnoho různých druhů signálních molekul, jimiž se dorozumívají a jimiž nastavují celkový charakter a intenzitu imunitní odpovědi. V ochraně před viry se účastní více buněčná imunita, v ochraně před bakteriemi imunita protilátková, i když pro úspěšnou ochranu je zapotřebí obou.

Reakce na cizorodé organizmy a látky ze zevního prostředí má organizmus chránit. Přestřelená, zbytečně intenzivní imunitní reakce, která je výrazem poruchy v imunitních regulacích, však organizmus poškozuje. Příkladem jsou různé typy alergií. Vzácněji se imunitní reakce může obrátit i proti vlastní normální tkáni, což vede k vývoji závažných autoimunitních onemocnění a paradoxně k poškozování organizmu imunitou, která ji měla chránit. Správně fungující imunita je udržována především rovnováhou všech jejich složek, na níž se účastní mechanizmy povzbuzující i tlumivé. Imunitní systém je velmi složitý a jeho ovlivňování nemusí za různých okolností znamenat vždy stejný výsledek. Proto neexistuje univerzální preparát pro podporu imunity a v léčbě různých imunitních poruch se upravují jak látky stimulující, tak i látky tlumivé. Rozhodující je odhalit povahu imunitní poruchy a léčbou pomáhat nastolení rovnováhy imunitních funkcí.

Jak je to s imunitou u nádorových onemocnění

Protinádorová imunita nesporně existuje. Její význam v léčbě rozvinutého nádorového onemocnění je však v podstatě menší, než se obecně soudí. Laická veřejnost roli imunity v léčbě nádorů zpravidla přeceňuje. Co je příčinou, že tak mocný ochranný systém organizmu, který se vyrovná s virovou či bakteriální infekcí a dokáže nepřijmout transplantované orgány, není-li tlumen, není dostatečně účinný vůči nádorům?

Stojí za to zopakovat, že základním úkolem imunity je ochrana před cizorodými mikroorganizmy a látkami z prostředí. Nádorové buňky však vznikají genetickou přeměnou normálních buněk organizmu a jsou tedy vnímány jako vlastní nebo vlastním velmi podobné. Je dokonce známo, že v prvních fázích vzniku nádoru nebo při jeho metastazování některé bílé krvinky svými růstovými faktory nádorovým buňkám dokonce pomáhají. Ani rozpadové produkty většího nádoru nemusejí být důvodem k imunitní reakci proti nádoru. Často imunitu spíše tlumí nebo vyčerpávají nároky na odklízení částí rozpadlých buněk.

Důvod imunitní odpovědi proti nádoru vzniká v organizmu jen tehdy, pokud nádor produkuje nějaké nové nebo nezvyklé molekuly, které imunitní buňky rozpoznávají jako cizí. Hovoříme pak o imunogenních nádorech, avšak těch je minimálně. Z běžných lidských nádorů patří k poněkud imunogenním spíše jen maligní melanomy, vznikající na kůži nebo sliznicích z buněk produkujících pigment, a jsou tedy v jistém smyslu „cizorodé“.

Imunitní dohled

Nemáme dostatek informací, zda některé nádory v různých tkáních nejsou na samotném počátku svého vzniku imunitními buňkami rozpoznány jako cizí a jako takové již v této časné fázi likvidovány, aniž organizmus nádorem vůbec onemocní. Tento „imunitní dohled“ je sice do značné míry předpokládán, je však obtížné až nemožné určit jeho skutečný dopad a účast v ochraně před nádory. Je třeba si uvědomit, že milimetrový nádor obsahuje okolo milionu buněk. Takto malý nádor, který byl možná imunitou odhalen a zlikvidován však nečinil člověku ještě žádné obtíže a cítí se zcela zdráv.

Léčebné postupy podporující nebo využívající přirozené obranné mechanizmy imunity k působení proti nádoru nazýváme imunoterapií. Imunoterapie je buď pasivní, když do organizmu podáváme již hotové protilátky nebo aktivované bílé krvinky, nebo aktivní, podáváme-li různě upravené antigenní produkty nádoru, abychom vzbudili protinádorovou reakci imunitního systému. Vakcíny připravené z neupravených nádorových antigenů, či usmrcených nádorových buněk, však nejsou příliš účinné, neboť jak již bylo řečeno, nejsou pro imunitní systém dostatečně cizí.

Byla proto hledána řada způsobů jak je organizmu odcizit. Nádorové buňky byly infikovány viry, aby nesly na svém povrchu cizí antigeny, nebo metodami genového inženýrství byly geny nádorových buněk vnášeny do viru, aby se nádorový antigen objevil ve virovém obalu. V poslední době jsou uměle připravovány jen ty části nádorových antigenů, které bílé krvinky, konkrétně lymfocyty T, rozpoznávají jako cizí a jimiž jsou stimulovány k obranné reakci. Každý organizmus však reaguje poněkud odlišně a také každý nádor má poněkud jinou antigenní výbavu, proto je tak obtížené vyrobit univerzální protinádorovou vakcínu.

Překážky účinné protinádorové terapie

Imunoterapie nádorů je stále ještě pokusnou metodou a zápasí hlavně se třemi okruhy problémů:

  • Příčinou relativní neúčinnosti aktivní imunoterapie, čili používání protinádorových vakcín, je tolerance nádorů naším vlastním tělem.
  • Překážkou je také různorodost cílových antigenů. Imunitní reakce proti jednomu antigenu postihne pouze část buněk, ostatní nepostižené se dále množí a změní tak celkovou antigenní strukturu nádoru na buňky, jejichž antigeny nejsou rozpoznávány jako cizí.
  • Pro zničení nádorové buňky bílou krvinkou, která ji rozpoznává jako cizí, je zapotřebí přímého kontaktu. Bílá krvinka se zásahem vyčerpává a i když zásah přežije a likviduje další buňku, nemůže tak činit stále. Také ona sama hyne. Znamená to, že na miliardy nádorových buněk je zapotřebí obrovské množství bílých krvinek, a to i takových, které jsou vybaveny možností nádorovou buňku zabít. Navíc pak musí být přítomné přímo v nádorové tkáni, kam vycestují z krevního oběhu. Zajistit takovou cílenou koncentraci imunitních buněk v nádoru, mnohdy špatně prokrveném a šířícím se na různě obtížně dostupná místa v organizmu, je nesmírně složité, ať již pro přirozenou imunitu organizmu, tak i pro přípravu účinné léčebné metody využívající imunity.

Uvedené tři důvody je nutno mít na paměti kdykoliv jsou nabízeny „zázračně účinné“ preparáty pro podporu imunity, vytvářející dojem, že imunitu lze regulovat k protinádorové účinnosti nějakou tabletkou nebo výtažkem z čehosi. Vždy jde pouze o částečné účinky, které obvykle nepřekonávají žádnou ze tří uvedených překážek.

Lze očekávat, že nakonec se aktivní imunoterapii podaří přece jen nasměrovat tak, aby v boji se zhoubnými nádory pomáhala. Nejvíce se očekává od protinádorových vakcín, které však spíše nabudí imunitní buňky pro reakci proti časným fázím nádorů a bude tak chránit organizmus před jejím vznikem. Stěží pomohou léčit nádory pokročilé, již imunitou tolerované.

Současná imunoterapie

Pasivní imunoterapie v praxi již částečně úspěšně funguje. Jde o podávání některých uměle připravených monoklonálních protilátek cílených proti určitým antigenům, na které se naváží a přilákají k nádorové buňce bílé krvinky. Sem patří používání monoklonální protilátky trastuzumab u rakoviny prsu, rituximab u nádorů z lymfatické tkáně, edrekolomab u rakoviny tlustého střeva a dalších. Vždy však jde o léčbu, která musí být podpořena ještě další standardní terapií cytostatiky nebo zářením.

Ve stadiu výzkumu je používání protilátek jako nosičů, které dopraví radioaktivní izotop nebo toxickou látku přímo k nádorovým buňkám, aby na ně působily, přičemž normální buňky zůstávají ušetřeny. Jakkoli se zdá takový přístup logický a lákavý, je zatím spojen s celou řadou potíží a nepřináší zatím požadované praktické výsledky. Do oblasti imunoterapie patří také podávání biopreparátů, které tlumí růst nádorových buněk a pravděpodobně také podporují některé přirozené imunitní mechanizmy, jako např. interferon alfa u maligního melanomu.

Útlum imunity protinádorové léčbou

Současná chemoterapie cytostatiky nebo léčba zářením postihuje především dělící se buňky, ať již nádorové nebo nenádorové. K neustálému dělení buněk dochází především v kostní dřeni, která neustále obnovuje zásobu zanikajících bílých i červených krvinek.

Znamená to, že chemoterapie i záření mohou dočasně imunitu oslabit. Je to cena za protinádorový účinek. Oslabují však imunitu proti bakteriím či virům. Oslabení protiinfekční imunity chemoterapií, nebo zářením je však přechodné, protože kostní dřeň záhy po ukončení regeneruje a bílé krvinky se znovu v potřebné míře vytvoří.

Oslabení pronádorového účinku imunity je u pokročilých nádorů nepodstatné, neboť již bylo vysvětleno, že na přirozenou protinádorovou imunitu u rozvinutého nádorového onemocnění již spoléhat nelze.

Svízelnější je situace tam, kde je pro zvládnutí onemocnění zapotřebí velmi vysokých dávek cytostatik, nebo celotělového ozáření a kde kostní dřeň nedokáže v dostatečně krátké době nové bílé krvinky vytvořit. Tehdy se používá transplantace kostní dřeně, neboli transplantace kmenových buněk, které jsou dodány v infuzi, v kostní dřeni se usadí a přeberou regenerační funkci léčbou vyhubených kmenových buněk. Tento postup se používá především u zhoubných onemocnění krve. Patří k nejmodernějším a pomohl zachránit už tisíce nemocných od chorob dříve nevyléčitelných. Po dobu této léčby až do plné funkce transplantované kostní dřeně jsou nemocní velmi ohrožení infekcí, jsou proto léčeni za přísných sterilních podmínek a jsou jim podávána účinná antibiotika, aby toto rizikové období přestáli.

Po vyšších dávkách chemoterapie je každý nemocný ohrožen útlumem činnosti bílých krvinek s horečkami a infekcí. Rychlejší novotvorbu bílých krvinek však už umíme podpořit růstovými faktory, což jsou účinné, i když dosti nákladné biopreparáty, které se již staly podpůrnou součástí protinádorové citostatické léčby.

Stojí za to zopakovat, že odmítání standardní léčby chemoterapií nebo zářením s poukazem na to, že tlumí imunitu je nemoudré a může být pro nemocného osudným. Útlum imunity je totiž přechodný a týká se protiinfekční imunity. Útlum umí současná medicína zkrátit růstovými faktory a infekci bránit antibiotiky. Dopad na imunitu proti nádorům je v praxi zcela zanedbatelný, protože u pokročilého nádorového onemocnění se na imunitu prostě spoléhat prostě nemůžeme.

„Zázračné preparáty“ podporující imunitu proti nádorům neexistují a jsou-li za ně některé vydávány, pak jejich největší účinnost spočívá především ve vytahování peněz z kapes nemocných. V lepším případě jsou jen produktem nízké kritičnosti a neinformovanosti o složité problematice imunologie. Imunita je tu s námi stále, chrání nás před mnohým, funguje-li v rovnováze všech svých složek. Ve velmi časných stádiích nás možná před některými nádory i chrání, pokročilých nádorů nás však nezbaví. Není všemocná a nádor obvykle nevnímá jako cizí tkáň.

Rovnováhu všech složek imunity nesporně podpoří vše, co je obecně pokládáno za zdravý životní styl. Počínaje vhodnou a vyváženou stravou s dostatkem vitamínů přes dostatek pohybu, pozitivně laděnou mysl, správné hygienické návyky až po odmítání kouření, přemíry alkoholu a jiných škodlivých intoxikací. Dodržování všeho uvedeného, a dvojnásob pak v době protinádorové léčby, je tím nejlepším, co můžeme sami pro vyvážené fungování imunitních mechanizmů v našem organizmu podniknout.

Vybráno z letáku MOÚ – Imunita a zhoubné nádory, prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory