Když se nedaří

Možná se vám taky někdy stalo, že jste měli pocit, že život nestojí ani za to žít. Nic se nedaří, předsevzetí a plány, které jsme kdysi měli, se nám nepodařilo naplnit a víme, že čas pokročil a už je naplnit nedokážeme. Někdy nás trápí nepohody a nemoci, až jsme z toho k smrti unavení. A někdy jsou to naši nejbližší, kvůli kterým nás srdce bolí tak, že se to nedá popsat...

Zažili jste to jistě někdy také, a tak mi dáte za pravdu, že i v této situaci máme ony dvě možnosti. Buď se nechat zlomit, nebo se postavit opět na nohy a pomalými krůčky se vydat dál. Jak je to někdy těžké, je asi zbytečné popisovat. V našich životech jsou prostě období, kdy je svět růžový, občas se zamračí, někdy trochu zaprší a občas se přežene i bouřka. Pokud se pak vyčasí, vyčistí vzduch a rozjasní nebe, je to v pořádku. Vídám to tak často u lidí, kteří k nám do centra přicházejí... unavení, vyčerpaní - ať už z boje s nemocí, nebo s jiným trápením. Někdy je to pořádné tornádo, nebo lavina, co nás semele. Ale většinou toto těžké období za čas přejde.

Není prý důležité co se děje, ale jak to člověk přijme. A také je faktem, že někdy bohužel s některými věcmi opravdu nemůžeme nic udělat. Je potom velice těžké naučit se přijímat to, s čím nic nenaděláme a je ještě těžší najít si i v těch situacích pokoj a klid.

My ženy máme alespoň slzy, které nám pomáhají alespoň částečně odplavit bolest a žal. Někdy to opravdu pomůže, ale je důležité se slzami lítost také dokázat odložit, jak to zpívá v jedné písničce Radůza: ... A když mě cestou přece jen něco rozpláče, chci to oplakat a už se s tím nevláčet... Jedna vtipná moudrost také říká: Netrap se tím, co bude zítra - dnes je ten den, kvůli kterému jsi se trápil už včera!

Vězme, že ať je situace zlá, nebo dobrá, změní se. A připomeňme si, že i když nemáme kontrolu nad tím, co se nám stane, máme ji nad tím, co uděláme. K životu patří i problémy, a ty můžeme brát také jako lekce, které přicházejí a odcházejí. Co se z nich naučíme, nám může sloužit po zbytek našeho života.

Někdy se nám může zdát, že ostatní mají život jednodušší - ale my neznáme cesty, kterými oni museli projít! Každý máme tu svou a je na nás, jak si s ní poradíme. Někdy se nám může zdát, že už jsme v koncích a že po té své cestě už jít nedokážeme. A to jsou chvíle, kdy je moc dobře, že na ní nejsme sami. Na každé cestě někoho potkáváme, někdy jde i kousek cesty s námi a někdy nám pomáhá, nebo nás dokonce podepírá, nebo i kousek poponese. V nejtěžších chvílích nám pomůžou přátelé a rodina.

Ale i práce je asi pro každého z nás důležitá, a když nás baví, dokážeme i zapomenout na svá trápení a bolesti.

Práce prý patří mezi trojici pomyslných sloupů, na kterých stojíme. Jsou to práce, rodina a zdraví. Pokud je jeden z této trojnožky sloupů stability narušen, nebo dokonce chybí, náš život se nám začíná hroutit, nebo se moc těžko držíme nad vodou. Ale naštěstí máme okolo dost přátel, kteří nám pomohou. Někdy stačí jen se vypovídat a člověku se uleví.

A protože každý nemá odvahu zajít třeba za psychologem, je dobře, že můžete přijít kdykoliv do některého z našich center a tam najdete uši ochotné k naslouchání a srdce, která jsou vnímavá k vašim bolestem i strachům. Je dobře, že si takto můžeme pomáhat, utěšit se, nebo jenom tiše naslouchat, případně přidat nějakou radu na základě vlastní zkušenosti.

Přeji vám i sobě už co nejméně zkoušek na cestě, co nejvíce přátel u cesty a pevnou trojnožku, na které budeme pevně stát.

Jana Zrnečková

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory