Květen – Máj, lásky čas

Říká se to o něm. A co se říká o lásce? Už v Bibli se o ní píše, že láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Každý z nás v životě nějakou lásku poznal, prožil, oplakal. Říká se, že jí je čím dál míň, že se manželství často rozpadají, matky odkládají své děti, děti na stáří opouští rodiče a nechají je samotě. Nevěřím statistikám, znám ve svém okolí naopak spoustu krásných vztahů, milujících rodičů i dětí, kteří se o sebe navzájem starají a pomáhají si. A tam vidím lásku. Jinou než jakou jsem si myslela, že bývá, když jsem byla mládě. To jsem si lásku pletla se zamilovaností a myslela, že nejvíc souvisí s erotikou. Jak člověku přibývají léta, dochází mu, že i v lásce mezi mužem a ženou je důležité, aby vedle lásky vyrostlo také partnerství a přátelství. Pokud se to podaří, máte pevný základ, kterým jen tak lehce nic neotřese.

K lásce patří i odpuštění. Pokud neumíme odpouštět drobná zranění, která nám způsobují lidé kolem nás, je to dokonce podle přikázání těžký hřích, ale hlavně, pro nás je to velice negativní. Někdy se dokážeme celé hodiny, dny a týdny, někdo dokonce roky zaobírat nějakou křivdou na nás spáchanou a tak si necháme postupně otrávit celé srdce. Je tak snadné milovat ty, kteří se k nám chovají hezky, mile, chválí nás, pochlebují nám. Ale běda, když narazíme na kritika, na někoho, kdo nám řekne svůj názor, kdo nám nesedí, takovému člověku je těžké odpustit. To chce mít v sobě obrovský kus lásky. Co dělat, když ji nemáme a odpouštět nedokážeme? Ale všechno jde, když jak se říká, se chce. Stačí si to jen vědomě opakovat. Chci odpustit to a to. Chci mít ráda toho a toho člověka. A snažit se na lidech vidět to dobré a omlouvat jejich chyby a prohřešky alespoň z poloviny jako ty svoje. Nikdo by ze světa neměl odcházet neusmířen. A proto buďme rádi, že ještě máme čas si vše urovnat, naučit se odpouštět a hlavně milovat!

PS: Kdysi mne oslovil příběh sester z kláštera, které mezi sebou začaly mít neshody. Když jedna sestra přiběhla k druhé s tím, co slyšela, že o ní nepěkného právě řekla jiná sestra, dotyčná ji zarazila a řekla: Nevěřím, že by to o mně má sestra řekla, a i kdyby to řekla, tak já jí to odpouštím.

Vás všechny milující a odpouštějící Jana

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory