Novinky o adjuvantní léčbě ca prsu

Výběr z informací z konference v St Gallen International Breast Cancer Conference, 2013

13. mezinárodní konference věnované adjuvantní terapii karcinomu prsu se zúčastnilo na 3600 odborníků z 90 zemí světa. V prvních dnech setkání byly prezentovány pokroky, kterých bylo za poslední roky dosaženo v diagnostice, ale i léčbě tohoto nádorového onemocnění.

Přednáška Dr. di Leaové se zabývala strategií adjuvantní léčby. Metaanalýzy klinických studií u pacientek s karcinomem prsu jednoznačně prokázaly přínos adjuvantní chemoterapie ve srovnání pouze se sledováním.

Dr. Osborne podal ve své přednášce ucelený přehled mechanismů rezistence k hormonální léčbě u ER pozitivních karcinomů prsu.

Přednáška Dr. Perou byla věnována novým možnostem vyšetření nádorů pomocí genových profilů. V současnosti je k dispozici několik komerčních genových profilů, které jsou již validovány na souborech nádorů z klinických studií s dlouhou dobou sledování a které mohou určit individuální riziko relapsu pro pacientku. Některé, jako např. Oncotyp DX, byly ověřovány i jako prediktory odpovědi na chemoterapii u nádorů s pozitivními estrogenovými receptory.

Dr. Ellis nastínil obraz nedaleké budoucnosti. Pomocí další generace sekvenčních technologií bude možné určit genový profil každého jednotlivého nádoru, a tím maximálně individualizovat léčbu u pacienta.

V posledních letech došlo k poklesu mortality v důsledku karcinomu prsu ve všech vyspělých zemích. Jednou z příčin je i zavedení mamárního screeningu, kterým se zabýval Dr. Berry. Screening u pacientek s vyšším rizikem vzniku karcinomu prsu je nutné individualizovat a přizpůsobit tak, aby byl pro ženu přijatelný. Základní vyšetřovací metodou je mamografie. Magnetická rezonance může být užitečná jako doplňková metoda v případě hledání primárního nádoru v prsu, diagnostických problémů po zavedení silikonových implantátů nebo při diferenciální diagnostice abnormalit nalezených na mamografickém vyšetření.

Překvapivé jsou výsledky klinických studií, které prokazují pozitivní vliv fyzické aktivity a výživy na riziko vzniku karcinomu prsu a prognózu nemoci. Před zavedením těchto intervencí do standardní péče je potřeba prokázat jejich přínos ve velkých randomizovaných klinických studiích, potvrdil Dr. Chlebowsky.

Téma, o kterém se široce diskutovalo, byla role sentinelové uzliny v léčbě karcinomu prsu. Této problematice se věnovala Dr. Galimbertiová. Dnes je již akceptovatelné vynechání disekce axily u pacientek s pozitivní sentinelovou uzlinou, u kterých je plánována adjuvantní systémová léčba a adjuvantní radioterapie. V současnosti probíhá klinická studie, která srovnává vyšetření sentinelové uzliny s chirurgií pouze v oblasti prsu bez zákroku v axile u žen, které nemají klinický důkaz postižení axilárních uzlin. Podle retrospektivních studií se zdá, že dokonce i u některých pacientek s pozitivními axilárními uzlinami je výkon v axile zbytečný.

Parciální mastektomie je v současnosti jednoznačně preferovaná. Jsou však situace, u kterých je nutné zvážit totální mastektomii.

V oblasti léčby zářením se mj. diskutovalo o hypofrakcionované radioterapii (Dr. Harris) Většina pacientek zařazených do klinických studií, jejichž výsledky podporují radioterapii, měla příznivou prognózou. Jednalo se o ženy starší, s pozitivními estrogenovými receptory. Jen malá část pacientek byla léčena adjuvantní chemoterapií (méně než 22 %) a pouze 7 % nemocných mělo postižení axilárních uzlin. Nicméně v současnosti je tento způsob léčby přijatelný u značné části žen.

Dr. Sedlmayer ze Salzburgu rozebíral možnost parciálního ozáření prsu u pacientek s lokální recidivou po předchozí parciální mastektomii a předchozím ozářením celého prsu. U vybrané skupiny žen je tento způsob léčby akceptovatelný.

Nejzajímavější lekcí v oblasti systémové adjuvantní léčby byla přednáška Dr. Albaina, která se zaměřila na skupinu nádorů, u kterých rozhodování o adjuvantní terapii činí klinikům největší potíže. Jedná se o nádory luminální HER2 negativní s větším rozsahem, ale s příznivým genotypem, nebo nádory malé, ale s nepříznivou biologií. Nejvýznamnější je změna v přístupu k léčbě větších nádorů s pozitivními estrogenovými receptory a negativitou HER2 s příznivým fenotypem. U nich lze i při postižení axilárních uzlin vynechat adjuvantní chemoterapii vzhledem k jejich relativní rezistenci k chemoterapii. Optimálním postupem je určení rizika relapsu a predikce odpovědi na chemoterapii pomocí standardních genových setů, jako je např. Oncotyp DX. Cena tohoto vyšetření, které ve většině evropských zemí není hrazeno ze zdravotního pojištění, je však vysoká.

Dr. Davidsonová se věnovala adjuvantní hormonální léčbě premenopauzálních pacientek. Excelentní výsledky klinické studie ABCSG 12 předpokládají přínos goserelinu v adjuvantní léčbě premenopauzálních pacientek. Je však nutné lépe specifi kovat skupinu pacientek, pro které bude mít léčba největší přínos. Koncepci prodloužené adjuvantní hormonální léčby podporují výsledky klinických studií MA 17 a MA P3. Při delším podávání tamoxifenu je však nutné počítat s vyšším rizikem endometriálního karcinomu a tromboembolií.

Tempo získávání nových poznatků v oblasti diagnostiky a léčby karcinomu prsu je daleko rychlejší než tempo jejich zavádění do klinické praxe. Zvětšuje se tak propast mezi teorií a praxí, proto je potřeba věnovat větší úsilí zavádění nových poznatků přímo do praxe.

Původní zdroj: MUDr. Katarína Petráková, Ph. D., Klinika komplexní onkologické péče MOÚ, Brno

Zvěřejněno v celém znění: 10. 6. 2013 Kongresový list

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory