O chvále

Už jsem toho o ní slyšela i četla hodně, ale pořád toho není dost na to, abychom si my dvě potykaly. Už už si myslím, že ji znám a máme spolu ,,důvěrný vztah" ne- li poměr a pokaždé se přesvědčím, že ji sotva znám. Dokonce prý jedině když hodně často chválíme malé děti, vychováme z nich sebevědomé, sebepřijaté jedince, kteří o sobě nepochybují a jsou vyrovnaní. Že by měla až takovou moc?

Uvědomuji si, že asi nikdy dost nechválím. Dlouho dokonce když někdo pochválil něco mě, tak jsem vůbec nevěděla jak se tvářit, co říkat. Určitě vás taky krmili větami typu „Samochvála smrdí" nebo "Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě." Ještě že jsme neposlechly, jinak bychom v těch koutech seděly doteď. No a podobných chytrých vět jistě znáte mraky. A možná proto, že nás vychovávali spíš ke skromnosti a tichosti, moc nás nechválili, tak to často taky neumíme. Třeba kolegyně v práci přijde od kadeřníka a moc jí to sluší. Pomyslím si to, ale proč jen jsem to neřekla nahlas? Přece vím, jak mě mrzí, když si toho u mne nikdo nevšimne. Nebo někdo pravidelně dělá bez řečí nějakou práci, kterou už bereme samozřejmě. Proč mu za to alespoň někdy nepoděkujeme? Udělá mu to obrovskou radost, že si všimneme té maličkosti.

A taky vím, že nikdy dostatečně nepoděkuji například svým děvčatům za to, že mi vaří čaj, nebo kafe, že po mě umyjí hrnek, ne proto, že jsem bordelářka, ale proto, že je to ,,maličkost". Nepoděkuji jim dostatečně za to, že zůstanou, dokud společnou práci nedoděláme, že zalévají kytky...no prostě je tolik věcí, za které nikdy dostatečně nepoděkujeme. A nevymlouvejme se, že kdybychom chválili moc, tak že to zevšední. Není to pravda!

A nevymlouvejme se ani na to, že nás taky nikdo nepochválí, nebo dopadneme jako ti manželé, co si tolik vyčítali a hledali vinu jeden u druhého, že nakonec seděli naproti sobě a muž neustále opakoval chci jídlo a žena zase chci peníze. Prostě začarovaný kruh.

A kdyby vás například doma hodně štvalo, že vás málo chválí, začněte třeba jako já chválit se sama. Když jsem uvařila oběd a žádná chvála na obzoru, přesto že skoro vylízali talíře, začala jsem pronášet věty typu: "Jé, to se mi to dnes povedlo. To jsem ale kuchařka. To jsem to dobře uvařila. No když mě nikdo nepochválí, tak to si to pochválím sama..." Napřed se smáli, ale od té doby už mě nechválí jenom v případě, že mi oběd lehne popelem.

Kolikrát mě udivilo, jak velký vliv chvála má. Pozná se to hlavně u dětí - když se jim něco povede, důrazná pochvala je hned povzbudí k další činnosti, získají větší sebedůvěru a čím dál víc si věří a jdou dál a dál a posunují svoje hranice... Ale tohle funguje i u dospělých! Psycholog Tomáš Novák nám na svých seminářích říkal, že máme svoje okolí prosytit chválou. Měly jsme si to záměrně trénovat. Vybrat si někoho ve svém okolí, rodině, koho nejmíň chválíme. Překvapilo mě, kolik žen si vybralo manžela...

Ale nebylo to vůbec snadné. Ozývaly se argumenty jako: já doma dělám všechnu domácí práci a taky mne nikdo nepochválí, tak proč já mám chválit za každou prkotinu co laskavě jednou za týden udělá... a další jim podobné. Pan doktor nám vysvětlil, že jedině v atmosféře prosycené chválou není místo pro manipulaci. Pokud chválíme málo, lidé jsou po chvále vyprahlí a tím právě atmosféru manipulace vytváříme. Protože pro pochvalu jsou pak schopní se i přetrhnout.

A tak jsme dostaly za úkol cíleně hledat příležitosti, za co chválit svoje okolí. Zpočátku některé opravdu hodně těžko hledaly důvod za co pochválit, ale šlo nám to postupně lépe a lépe. A bylo to opravdu zajímavé. Jednak i v nás rostla vnitřní radost a spokojenost, ale kupodivu i naše okolí začalo po čase chválit nás. Opravdu jsme začaly vědomě „prosycovat svoje okolí chválou" a mělo to překvapivý vliv i na naše vztahy.

Každý z nás chce být užitečný, prospěšný, úspěšný. Možná vám teď právě došlo, proč když doma potřebujete přitlouct poličku, manžel se do práce nehrne, ale sousedce hned na první požádání letí splnit každou její prosbu. Asi to bude tím, že po celou dobu mu děkuje a chválí jej, jak by bez jeho pomoci byla úplně ztracená, jak je šikovný. Kdežto doma slyší, proč si po sobě ten binec co nadělal neuklidí, že tu poličku připevnil křivě a podobné leckdy možná i pravdivé připomínky. Ale tyto výroky, dámy, opravdu vedle chvály ani nestály, to je dokonce na hony chvále vzdáleno...

Takže staňte se výzkumnou pracovnicí, vyberte si pokusného jedince a začněte se svým výzkumným projektem pod názvem "Chvála jako prostředek k lepším vztahům, aneb když se do lesa chválí, copak se z něho ozývá?"

A pokud vás vaše okolí málo chválí, tak pozor!

Chválím vás za to, že se staráte o své muže, děti, vnoučata, rodiče svoje i manželovy, někdy o své psy, jindy o psy svých dětí a vnoučat, že hlídáte vnoučata, vodíte je na kroužky, jste v pohotovosti, jestli vás vaši mladí nebudou potřebovat, že vaříte, uklízíte zavařujete, luxujete, malujete, gruntujete, stěhujete, organizujete, utíráte slzy, nudle u nosu, někdy i zadky, nasloucháte nářkům všech členů rodiny (ještě že ta zvířata jsou němá), že možná žijete svoje životy, prožíváte svoje radosti, starosti ...že jste dočetli až sem a že se možná zapojíte do výzkumu "Chvála jako prostředek k lepším vztahů, aneb když se do lesa chválí, copak se z něho ozývá?"

A nebo víte co? Začněte s tou chválou napřed u sebe. Pochvalte se za to, co je ve vás to nejlepší. Ale pro vás, ne pro okolí. Čím jste sama pro sebe největším přínosem. Těžké? Nevíte? Tak na tom pracujte, ať to brzy objevíte!

Nejtěžším úkolem, co jsme od doktora Nováka dostaly, bylo vymyslet čím si uděláme radost. Jen sobě. Nakonec se to všem povedlo, ale byla to fuška!

Takže zdravím, chvále zdar, sebeobětování zmar!

Váš Zrnochval

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory