Pro naši Janu Zrnečkovou

Prosím, vzpomeňte spolu se mnou na Janu Zrnečkovou, koordinátorku brněnského MAMMA HELP centra, s níž jsme se v pozořickém kostele rozloučily ve středu 12. října. Slibuji vám, stejně jako jsem slíbila Janě, že brzy vyjdou knižně její Slova do duše, naplněná radostí, optimistem, porozuměním a láskou, kterou nám tak ráda a nezištně rozdávala.

Je pro mne přetěžkým úkolem projevit jménem svým i jménem mnoha z nás v tuto chvíli naši vděčnost, naše city, naši lásku a náš veliký smutek.

Tato slova patří Tobě, milá Jano, a také Tvým blízkým, Tvé rodině, pro kterou jsi byla sloupem a oporou nejpevnější. Vím, že jsi svou lásku dávala svým dcerám, svému muži, svým rodičům i své sestře a její rodině nezištně a ráda, se stejnou samozřejmostí, s jakou ses starala o jejich denní potřeby. S elánem, chutí a vytrvalostí Tobě vlastní jsi váš domov, váš společný svět po celý svůj život s radostí budovala, opatrovala i chránila.

Záleželo Ti ale nejen na Tvých nejbližších, záleželo Ti na každém, kdo se v Tvé blízkosti ocitl – proto jsi měla, máš a budeš stále mít tolik kamarádek a kamarádů, tolik přátel. Tvá schopnost vcítit se do emocí, pocitů a potřeb druhého člověka byla obdivuhodná. Bylo Ti to jistě dáno, bylas prostě taková. Přesto jsi tento svůj veliký dar řadu let vědomě a usilovně rozvíjela – chtěla jsi nejen porozumět, chápat a soucítit, ale taky umět hmatatelně pomáhat.

A tak jsme se spolu poprvé sešly, před víc jak osmi lety. Se stejnou zkušeností s nemocí, která nás podrobila tvrdé zkoušce, v níž jsme obě tenkrát obstály. Brzo jsme se sblížily a Ty ses nabídla, že se staneš taky jednou z mammahelpek, a co víc – brzo jsi mě přesvědčila, že bude dobré a užitečné otevřít druhé MAMMA HELP centrum v Brně, kde jsou přece také ženy, kterým je potřeba pomoci! Věnovala jsi těmto ženám, našemu Mamma HELPu, svému brněnskému centru celých sedm let svého života!

Sedm let, kdy ses snažila ulevit mnohým, a kdy jsi měla méně a méně času sama na sebe…

Já vím, že jsi to nevnímala jako sebeobětování, dělalas to ráda. Bojím se jen, že není možné vyjádřit dostatek vděčnosti za vše, co jsi pro nás všechny udělala, nenacházím pro to vhodná slova, i když se jich tolik nabízí. Vím ale s určitostí, že v lidech, kterým jsi jakkoli pomohla, ať skutkem, slovem, soucítěním, radou, přátelstvím, třeba i jen mlčením a svou blízkostí, v těch lidech něco po Tobě zůstane navždycky.

Věřím tomu a chci Ti to říct. Věřím, že vedle vzpomínky na Tvou tvář a Tvůj Tak přátelský a upřímný úsměv v nás kromě vděčnosti zbude – jako Tvůj odkaz – kousek z Tvé osobní síly, důstojnosti a statečnosti, s níž jsi tak trpělivě a skoro potajmu bojovala znovu s tou zákeřnou nemocí. Věřím, že si v sobě uchováme kousek Tvého optimismu, na který se nedá zapomenout. Věřím, že jsi mnohým z nás ukázala cestu a že si na Tvůj příklad vzpomeneme, kdykoli budeme v nouzi a nejistotě, kdykoli nás potká nějaké trápení, kdykoli začneme pochybovat a kdykoli se začneme cítit malověrnými…

Děkuju Ti za tenhle vzácný dar, kterým jsi nás obdarovala, moje milé Zrnečko, a s pokorou prosím, dojdi šťastně a klidně svého pokoje. A zcela sobecky, protože si nemůžu pomoci, si stejně tak naléhavě přeju, abys tu alespoň v našich myslích a duších zůstala přítomna navždycky…

Z mého života zmizet nemůžeš, Jano!

Jana Drexlerová





Smrtí každého člověka je i mne méně, neboť jsem součástí lidstva.

A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana.

John Donne
(citát z Hemingwaye)





Odchodem Jany Zrnečkové odešlo i kus každé z nás. Ale také kousek její osobnosti, jejího filozofického názoru na život, zůstalo v našich duších, v našich srdcích. Jak výstižné je její jméno: ZRNEČKOVÁ.

V každém bulletinu, ve svých Slovech do duše, rozsévala do našich srdcí radost z každého prožitého dne, naději a hlavně lásku. Nebylo mi dopřáno znát ji osobně, jen zprostředkovaně při vzpomínání děvčat na to, co s ní prožily. Na počítači mi našly její fotografie.

Všechna setkání s ní považovaly za krásné a přínosné pro svoji práci v Mamma HELPu. To jsme ještě nevěděly, že konec jejího života je tak blízko. Parte z Brna nás všechny bolestně zasáhlo.

Kdybychom jenom truchlily, to by si Jana určitě nepřála. Její sedmiletá obětavá práce, i na úkor jejího soukromí, by zůstala nedoceněna. Ta zrnéčka, která Jana do našich srdcí zasela, opatrujme a nechme dál růst. O to se přece Jana poctivě sedm let snažila. Přečtěme si a procíťme ještě jednou její článek v červnovém bulletinu Co se říká o lásce a odpuštění? Končí slovy: „Nikdo by neměl odcházet ze světa neusmířen. A proto buďme rádi, že ještě máme čas si vše urovnat, naučit se odpouštět a hlavně milovat!“

Marta Jiřincová z Plzně

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory