Rady zkušeného ďábla, aneb moje zpověď

Název jsem si sice vypůjčila z jedné knihy, ale následující postřehy a poznatky jsou moje vlastní.

Když jsem v Mamma Helpu začínala pracovat, měla jsem za sebou ,,jen“ dvě operace a nevěděla jsem, jestli tato skutečnost někoho, kdo k nám přišel v podstatě pro naději, nevystraší.

Většinou všichni slýcháme o nemocných s rakovinou, že umřeli a tak když se pak v našich centrech lidé setkají s ženami, které přežily a žijí téměř normálním životem, je to pro ně velká naděje.

Každý se snažíme chytit této naděje a držet se jí. Časem, až pomine ten počáteční šok a my jsme schopni této naději uvěřit, nechceme slyšet, že by se nám nemoc mohla vrátit.

Vždyť jsme sotva uvěřily, že jsme z toho venku. Tak co nás kdo straší s nějakou recidivou.

A co se na celou situaci podívat z jiného úhlu. Pro člověka, který se naopak ocitne v nemoci znovu, je velice povzbudivé, pokud vidí, že i jiným se to stalo a třeba i několikrát a přesto jsou stále mezi námi a někdy vypadají tak spokojeně a zdravě, že by nás ani nenapadlo, čím si prošli. Prosím, věřte mi, že to, do čeho se teď pouštím, nepíšu proto, abyste se na mne dívali jako na trpitelku či mučednici, svatou Johanku z Arku.

Tak tedy, onemocněla jsem před patnácti lety rakovinou prsu, následovala operace nezhoubného nádoru mozku a postupně jsem podstoupila kvůli onkologickým onemocněním hysterektomii s kastrací, operaci páteře, třikrát různé chemoterapie, čtyřikrát dávky ozařování… Rakovina si mě, jak vidíte, oblíbila a ne a ne mne opustit. Kdo mě zná, ten se jí nediví – těžko si mě neoblíbit! A tak už čtyři roky si moje kosti chroupá jako oplatky.

Celkem jsme si na sebe zvykli, jen občas na ni musím trošku dupnout, to když se začne roztahovat moc drze. Ale jinak spolu žijeme bez nenávisti nebo zášti. I ona dobře ví, že v našem souboji nemůže být vítěze – pokud to přežene, bude to i její konec. A tak se spolu o to moje tělo za vydatné pomoci lékařů přetahujeme.

Z délky našeho handrkování vidíte, jak je lékařská věda úspěšná a mohu myslím posoudit, jak se vyvíjí a postupuje kupředu.

Jistě, nikdo nám nemůže zaručit, že právě my přežijeme, ale záleží to do jisté míry i na nás, jak se ke své nemoci a tělu postavíme. Je všeobecně známo, že optimističtí, veselí lidé snášejí léčbu lépe. Řeknete si možná, že ti tedy mají vyhráno, ale co třeba člověk opačně naladěný, ustaraný a negativní? Nemůžeme se přece obrátit o sto osmdesát stupňů!

To je pravda, ale cvičením můžeme hodně pokročit. Při přednáškách o asertivitě nás PhDr. Novák naučil jednoduché uklidňovací, relaxační cvičení. Ve chvílích, kdy se na vás valí strach, obavy narůstají, katastrofické scénáře se rýsují… se několikrát hodně zhluboka nadechněte, zpočátku pokud možno vleže, nebo se alespoň posaďte, zavřete oči, uvolněte se a opakujte si nějakou větu, slovo, podle vašeho výběru, které buď vystihuje vaši situaci, nebo vás uklidní.

Prozradím vám svoji ,,zaklínací formulku“, která mi moc pomáhala v těžkých chvílích před čtyřmi roky. Opakovala jsem si: „Mé obavy jsou zbytečné!“

Chvíli to trvalo, než jsem tomu uvěřila a než to začalo fungovat. Předcházel tomu určitý čas, kdy tato věta dostávala pro mne postupně různý význam a měnilo se i moje chápání těch slov, která jsem si zvolila. Ale potom jsem si mohla tuhle větu několikrát zopakovat kdekoliv, třeba i v autě po cestě na stacionář a počáteční strach se zastavil a nemohl v mé mysli narůstat, až by mne ochromil.

Je také lépe zaměřit se na příjemné věci, které nám přinášejí radost a užívat si právě v těchto chvílích života, jak jen nám to naše situace dovolí. Nemusíme přece čekat jen nějaké obrovské radosti a zážitky…

Prozradím vám i svůj přístup k životu a čemu věřím. Jsou to věci, které jsem někde slyšela, četla. A tak je pošlu dál, protože myšlenky jsou prý jako blechy. Skáčou z člověka na člověka, ale ne každého kousnou.

Věřím, že: Podobné věci se přitahují a tak, kdykoliv na něco myslíte, přitahujete k sobě zároveň podobné myšlenky. Všechno, co vysíláte, se vrací k svému zdroji – k vám.

Pokud chcete ve svém životě cokoli změnit, změňte své myšlenky.

O čem nejvíce přemýšlíte nebo na co se nejvíce zaměřujete, dojde ve vašem životě naplnění.

Emoce jsou cenné nástroje, které nám neustále říkají, jaké naše myšlenky jsou – není možné cítit se mizerně a zároveň mít dobré myšlenky. Když se cítíte mizerně, tehdy přitahujete víc špatných věcí. Když se cítíte dobře, mocně k sobě přitahujete víc dobra. Příjemné vzpomínky, příroda, nebo oblíbená muzika mohou tedy vaše pocity vylepšit.

Cit lásky je tou největší energií, kterou můžete vysílat. Čím větší lásku pociťujete, tím větší sílu využíváte! Také vděčnost je mocným prostředkem, který můžete ovlivnit svou energií a přivést si do života víc toho, po čem toužíte. Buďte vděční za to, co již máte a přitáhnete víc pozitivního. (Placebo efekt je příkladem přitažlivosti v akci. Když pacient upřímně věří, že tabletka je lék, dosáhne zpravidla toho, čemu věří a léčení může být úspěšné.)

V léčbě se mi vždy podařilo po počátečním šoku uvěřit, že ještě neumřu. Svoje tělo jsem milovala, v duchu jsem mluvila ke svým buňkám – i k těm rakovinovým. Snažila jsem se i chemoterapii považovat za víc prospěšnou, než poškozující. Zvracení jsem si neprotivila, spíš když mi bylo zle, těšila jsem se, až se vyzvracím a bude líp.

Zaměření mysli na tělesné zdraví je něco, co můžeme uvnitř sebe dělat všichni, navzdory tomu, co se může dít venku.

Smích přitahuje radost, uvolňuje negativitu a vede k uzdravení.

Kdo mě znáte, víte, že se často směju i v situacích, které se někomu moc k smíchu nezdají…

Chorobu nebo nemoc v těle drží myšlenka, sledování nemoci a pozornost, kterou jí věnujeme. Pokud se necítíte právě nejlíp, nemluvte o tom zbytečně – pokud nechcete, aby se nemoc zhoršila.

Toto pravidlo někdy poruším, když si potřebuju promluvit o svých obavách, nebo pocitech. Nemoc by se neměla popírat, myslím si, že by se měla určitým způsobem přijmout, ale pozor – zbytečně jí nedávat moc prostoru v naší mysli. Mohla by pak získat potvůrka navrch. Měla by vědět, kdo je tu pánem – že ona je tu snášena, jako nepozvaný host.

Když nasloucháte lidem, jak mluví o nemocech, které je trápí, dodáváte jejich nemocem energii. Místo toho stočte hovor na pozitivní věci a snažte se dotyčnou osobu vnímat jako zdravou. Negativní informace vám neposlouží. Pokud vás to straší a bere vám to pokoj, neposlouchejte v čekárnách negativní stesky o tom, kdo, jak a kdy komu umřel – občas se najdou osoby, které z toho mají hobby. Zajděte si raději na kafe!

Tady je ovšem třeba dát pozor na to, jestli je to mluvení o nemoci pro druhého úlevou, nebo jestli tím jen živí svůj strach a nemoc tak nad ním získává svou moc.

Očekávání je také mocnou přitažlivou silou. Očekávejte věci, po kterých toužíte a neočekávejte věci, které nechcete. Jestliže požádáte o to, po čem toužíte, je to pro vás zároveň příležitostí ujasnit si, co opravdu chcete…

Věřit znamená jednat, mluvit a myslet tak, jako byste měli již to, oč jste žádali.

Tento článek jsem psala pro všechny, kteří právě prožívají návrat do nemoci a pro ty, kteří se toho bojí. Doufám, že vás to povzbudí a přiměje neskládat zbraně -Víru, Štěstí, Radost.

Vám ostatním přeji optimismus a nebojte se, neboť: ,,Vaše obavy jsou zbytečné!“

Jana Zrnečková

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory