Rozmluva s lékaři

Představa, že rozhovor mezi pacientkou a jejím ošetřujícím týmem (lékař, sestra …) je vždy snadný, neodpovídá skutečnosti.

Mluvit o příznacích

Často jsme požádáni popsat svoje příznaky (bolest, nevolnost a jiné). Je důležité, abychom vedle fyzických potíží mluvili také o pocitech, které máme (deprese, strach, …).

Zde je několik rad:

  • Snažte se svůj problém popsat co nejpravdivěji. Některé pacientky mají snahu přehánět, protože si myslí, že v tom případě jim bude věnovana větší péče. Jiné, naopak, mají snahu vše zlehčovat, aby ukázaly, že jsou silné a statečné. Cítíte-li, že byste mohly inklinovat k jednomu nebo druhému, snažte se to potlačit. Pokuste se být velice upřímné a popsat svoje potíže neutrálně a pravdivě. To je nejlepší způsob jak docílit toho, aby si lékař nebo sestra udělali pravý obraz o vašich potížích.
  • Vyložte svůj problém vlastními slovy. To, že ošetřující používají lékařský žargon, neznamená, že se to očekává od pacienta. Vystavujete se nebezpečí používání slov, jejichž smysl chápete jen zčásti a použijete je nevhodně, čímž lékaře a jiné ošetřující přivedete na nesprávnou kolej.
  • Jestli se stydíte o jistých problémech hovořit, řekněte to nahlas. Již to samo často pomůže, že o nich budete moci nakonec snadněji mluvit.

Žádat informace

Když dojde na to, že můžete dostat informace od svého ošetřujícího týmu, může se stát, že vzhledem k vašim emocím a obavám je pro vás těžké dávat správné otázky a nebo si zapamatovat odpovědi.

Proto několik rad:

  • Rozmyslete si předem, na co se budete chtít ptát, než půjdete k lékaři.
  • Poznamenejte si, co se budete chtít ptát, na kousek papíru a ten si vezměte s sebou.
  • Je-li to možné, vezměte si k lékaři někoho s sebou. Tato osoba vám může pomoci upamatovat se na to, co lékař řekl a také vám může pomoci dávat otázky, na které jste nevzpomněla.
  • Lékaři by nemělo vadit, že si případně některé jeho odpovědi poznamenáte, abyste si je lépe zapamatovala.
  • Když některé odpovědi nerozumíte, žádejte obšírnější vysvětlení. Dobrý přístup je, zopakovat vlastními slovy odpověď, kterou lékař dal. („Takže, jestli tomu dobře rozumím, říkáte, že...“) Tak lékař pozná, jestli jste jeho odpovědi porozuměla a může přidat další vysvětlení, je-li to nutné.
  • Velice často lékař nemůže dát jasnou odpověď, především ne na otázku týkající se budoucnosti. Ošetřování rakoviny obnáší ještě velkou míru nejistot. Tak je například situace, že určitá terapie je úspěšná v 60 %. Váš lékař vám to řekne, ale nemůže vědět, budete-li patřit k těm 60 procentům, u kterých terapie bude mít úspěch nebo k těm 40 procentům, u kterých úspěch mít nebude. V takových případech pomáhá, když budete vědět, jak lékař v průběhu léčby bude kontrolovat, zda na tuto léčbu reagujete (například pravidelná krevní vyšetření). Nejistota ve vztahu k onemocnění jako je rakovina se zajisté těžko nese, ale někdy je to realita, z které není úniku. Takže, řekne-li vám lékař, že něco je nejisté (výsledek určitého léčebného přístupu, průběh onemocnění) neznamená to, že vám něco zatajuje, ale naopak, že je k vám upřímný.

Na závěr

Tak vážné onemocnění, jako je rakovina, se vždy považuje za život ohrožující. Vaše první reakce proto často bude taková, že si zprávu o ní nebudete chtít připustit, schováte hlavu pod polštář a budete si myslet, že problém se sám vyřeší. Bohužel tomu tak není a takováto reakce nic nevyřeší. Nemoc je realita se kterou se musíte naučit vycházet a totéž platí také pro vaše přátele a členy rodiny.

Je celá řada pacientů, kteří po prodělání této nemoci říkají, že jim obohatila život, protože se naučili rozlišovat, kdo a co je v jejich životě důležité od toho, co je banální.

Pauline Iványiová MSc., Mamma HELP Brno

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory