Tento způsob léta, zdá se být poněkud nešťastný…

pravil pan Hrušínský ve známém filmu. A možná s ním bude někdo souhlasit. Na vytoužené léto, dovolené a prázdniny se pokaždé těšíme. Těšíme se, že si odpočineme, užijeme si děti, vnoučata, navštívíme nová místa, nebo naopak ta stará, dobře známá.

Letošní léto si s námi celkem zahrávalo. Teploměr jako na horské dráze, jednou vyletěl až na 35°C a další den spadnul klidně o 10 stupňů dolů. A náš organismus, už tak dost zkoušený celoročním stresem a shonem, teď ještě musel snášet teplotní tobogán. Když k tomu přičteme přívaly vody, co na nás nebe občas spouštělo, nebylo to možná to, co jsme od léta čekali.

Přesto věřím, že jsme všichni prožili i spoustu pěkných dní a nemuseli jsme třeba jezdit ani nikam daleko. Někdy není ani důležité kam jedeme, ale s kým ten čas strávíme. Takže máme mnohdy velkou radost třeba z dovolené prožité s vnoučaty na chatě, nebo i z posezení na dvorku s přáteli, nebo s rodinou v letním podvečeru, když nikdo nikam nespěchá...

Osobně jsem letos na dovolené jako takové ani nebyla. Zato jsem měla na starosti dvě naše rekondice a utvrdila jsem se v názoru, že opravdu není tak důležité kam jedeme, ale s kým. A já jej strávila ve skvělé společnosti ,,zdivočelých babiček", jak nás označil vnuk jedné z nás. Babiček, které neztratily elán, chuť a vervu do života. A jak jsem se přesvědčila, babičky jsou to stále zvídavé, se zájmem o vše co se kolem děje. Spousta z nich má emailovou adresu, hledá si informace na internetu a jejich znalosti by kolikrát zahanbily nejednoho maturanta. V důchodu nesložily ruce do klína, ale mají svoje zájmy a koníčky a aktivně si užívají života.

A nedejte se zmást tvářemi Zdivočelých babiček, někdy vypadají možná trochu svraštělé, ale když se jim podíváte do očí, spatříte tam jiskru mládí, která neuhasla, radost a elán, který by jim mohli závidět mnozí mladí. Co na tom, že je občas bolí klouby, záda a co já vím co všechno. Některé až teď ve stáří si plní svoje sny...

I naše sny se mění, tak jak stárneme. Není nejdůležitější, všechny si je splnit. Myslím, že moc důležité je umět pořád snít. Sny jsou motivací, motorem, a ten by neměl utichnout.

Dokonce není asi ani důležité, jak daleko na cestě za naplněním našich snů dojdeme, protože absolutní dosažení vysněného jistě ani neexistuje. Důležitá je naše cesta za našimi sny, nebo už jen to, že jsme se na ni vydali. Že nesedíme a nefňukáme nad tím, co všechno jsme neudělali, nedokázali a nenaplnili.

A tak když někdy vidím, jak dokážete bojovat se svými bolestmi, starostmi a uběhlými roky, musím říct....klobouk dolů, Zdivočelé babičky! Jen dál divočte a ukažte těm mladým, jak může být i stáří fajn. Že to není jen o bolestech, nářcích, lécích a nadávání a brblání.....

No řekněte, není to skvělá společnost pro letní toulky po krásné přírodě a památkách?

Vaše zatím nebabička Jana Zrnečková

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory