Trocha novoročního rozjímání

Na konci roku jsme zvyklí rekapitulovat. Překvapilo mne, kolik lidí si povzdechlo, že ten letošní nestál za nic, nebo dokonce že byl jeden z nejhorších. Připomnělo mi to, jak se někdy honíme za příjemnými zážitky a vše ostatní bereme jen jako nutné zlo. Ale těch opravdu pěkných zážitků a prožitků může být přece třeba jen menší část, ne? A přece si nemyslíme, že jen to pěkné v našem životě mělo cenu? A co ten zbytek? Ten smažeme?

Opravdu pro nás nemá žádnou cenu nic z toho nepříjemného, co jsme prožili? I já prožila v loňském roce mnoho pěkných okamžiků, ale i věcí, z kterých jsem se poučila a když se teď těším na ten letošní, budu ráda, pokud bude alespoň tak dobrý jako ten loňský.

Je škoda, že ať otevřeme noviny, pustíme televizi nebo rádio, odevšud se na nás valí špatné zprávy. Finanční krize, elektřina zdražuje, změna nemocenských dávek, útulek plný zvířat, dětské domovy nestačí, domovy důchodců jsou přecpané a neposkytují důstojné stáří...

A co podívat se na svůj život z jiného úhlu? Není velkým darem už to, že jsme se nenarodili někde v oblasti kde se bojuje, umírají lidé, je zemětřesení, požáry... Že se nemusíme dívat na svoje děti jak umírají hladem, žádná katastrofa nás nepřipravila o majetek, střechu nad hlavou... To všechno považujeme za samozřejmost.

I to, že se každý den ráno probudíme je obrovský dar, že mám přátele, známé, rodinu se kterou máme pěkné vztahy... A mohla bych pokračovat s vyjmenováváním dalších „samozřejmostí", které dělají náš život šťastným.

To vše jsem si začala uvědomovat ještě silněji po přečtení knížky ,,Poselství od protinožců" od Marlo Morganové. Tihle „přírodní" lidé věří, že všechno co se na zemi děje, se děje za určitým účelem, nebo z nějakého důvodu - neexistuje nic jako náhoda.

Domorodci každé ráno poděkují Božské jednotě za dnešní den, za své přátele, za celý svět. Vysílají také myšlenku, chcete-li zprávu, pro zvířata a rostliny, svou budoucí potravu. Ujišťují je: "Kráčíme vaším směrem. Přicházíme, abychom naplnili smysl vaší existence."

Líbí se mi, jak přijímají svůj osud, nereptají, přijímají vše co přichází a nebojí se budoucnosti. Považují se za bytostnou součást celého světa, takové ohromné mozaiky. Každý kousíček v ní má svoje místo a je stejně důležitý... I já věřím, že vše co ve svém životě prožíváme, se děje z nějakého důvodu a má nějaký smysl i když jej v této chvíli nevidíme. Někdy může to, co děláme nebo prožíváme dávat smysl, naději, poučení, varování či bůhví co ještě někomu jinému v našem okolí.

Měli bychom žít s otevřeným srdcem a myslí. Někdy stačí dobrá knížka, myšlenka, která nás zasáhne, pomůže nám naplňovat smysl naší cesty a změní náš pohled na věc.

Dřív jsem třeba váhala, jestli dát někomu dar, protože mne napadalo, že to co někomu dám třeba použije na špatné věci. Až mne zasáhnul citát od sv. J. M. Vianney, kde říká: ,,Ať to použije jak chce, on bude souzen za to, co udělal s vaším darem a vy za dary, které jste mohli dát a nedali."

Nebo nedávno, když jsem lamentovala nad něčí nesnesitelnou povahou, narazila jsem na přirovnání, kde se říká, že kdo má na nádraží lehounký kufřík, má pomoci do vlaku tomu, kdo zavazadlo nemůže unést. A že nešťastná povaha je zavazadlo velmi těžké a bez pomoci druhých se sotva unese... Tak vidíte, člověk by čekal, že nabádání bude adresováno tomu s nesnesitelnou povahou, aby lidi kolem sebe tolik neotravoval a zatím jsme to my ,,silní", kdo máme snášet slabosti druhých! No, kdoví kolik mých kufříků nosí někdo jiný... Často nacházíme odpovědi na svoje otázky, jen stačí chtít slyšet a vidět.

Každý z nás je důležitý, jedinečný. Naše každodenní setkávání s jinými lidmi je důležité a obohacující. Ať už je to jen pocit, zkušenost, nějaký zážitek, něco poznáme, něco si uvědomíme, něco nás osloví, někomu můžeme pomoci. Důležité je uvědomovat si jaké štěstí mám právě já a nelamentovat nad svým osudem. Vždyť nikdy nevíme, jestli to naše zdánlivě zlé se časem nepromění v dobré, buďto pro mne, nebo pro někoho jiného.

Tak se snažme každé ráno poděkovat za další den, svou rodinu, přátele, ale i celý svět, jehož jsme součástí a vyslat myšlenku, nebo zprávu všemu a všem se kterými se ten den potkáme: ,,Kráčíme vaším směrem a je na nás, abychom naplnili účel naší existence."

V následujícím roce přeji nám všem pevné zdraví, schopnost naslouchat svému tělu, a abychom uměli odpustit sobě i ostatním, abychom na své cestě potkávali jen ty, s nimiž naplníme smysl naší existence, abychom dokázali udržet si pokoj a klid v srdcích a měli stále otevřenou duši všemu dobrému co v tomto roce poznáme.

V letošním roce kráčející (snad i vaším směrem a zcela jistě pěknému roku vstříc)

Vaše Zrnko

nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory