Zkušenosti se ztrátou

Psycholožka Pauline Iványiová, MSc., pomáhá už řadu let jako dobrovolník v brněnském MH centru, za což si zaslouží náš obdiv a velké díky. Také v bulletinu jste již několikrát mohli najít její odborné články k tématu našeho onemocnění. I tento dnešní jistě mnohým z nás pomůže lépe pochopit vlastní pocity.

Emocionální problémy po stanovení diagnózy rakoviny je možno vyjádřit termínem „smutek ze ztráty“:

Ztráta tělesného zdraví a pohody

Krátce po diagnóze je to spíše v důsledku léčby než v důsledku samotného onemoc- nění: ztráta energie, únava, nevolnost, potíže s polykáním, infekce, atd. V pozdějších fázích a to značně obtížněji, v důsledku nemoci samotné: vše převažující únava, která člověka izoluje nebo mu brání dělat to, co by chtěl; bolest, omezení, pocit úniku života z těla, atd.

Ztráta nezávislosti

Fyzická slabost způsobuje, že člověk je nucen žádat své okolí o pomoc pro běžné věci, jako je přeprava do nemocnice, péče o děti a domácnost. I když ostatní rádi pomo- hou a postarají se, vědomí, že jsou někomu na obtíž mnoho pacientek těžce nese a vede to u nich k pocitu viny. Obzvlášť pro ženy, které jsou vychovávány k tomu, aby se staraly a dávaly, je obtížné být vděčný a přijímat, aniž by se za to mohly odvděčit.

Ztráta běžné role v domácnosti

Onemocnění není zátěží pouze pro pacientku, ale často i pro její okolí. To, že žena nemůže vařit je již samo o sobě těžko přijatelné. Ale že navíc musí akceptovat to, že její matka nebo tchyně to dělají jinak než ona je zvyklá, je často ještě obtížnější.

Ztráta dobrých přátel a těch, o kterých jsme se domnívali, že dobrými přáteli jsou

To se rozhodně nestává vždy. Někdy naopak dochází k prohloubení přátelství. Často se dozvídáme, že nemocné se dostalo pomoci, podpory a náklonosti od lidí, od kterých to vůbec neočekávala a které ani dobře neznala. Naopak, některá dobrá přátelství a vztahy v rodině mohou velice utrpět pod tíhou situace a zejména vzájemná komunikace se někdy stává obtížnou. Řada pacientek udává pocit odcizení. Myslí si, že se s nimi již nepočítá, že již nepatří do světa zdravých. Pohled na budoucnost a vlastní život se mění.

Ztráta důvěrného vnímání vlastního těla a bezpečných vyhlídek

Ztráta symetrie, plodnosti, změna váhy, ztráta pružnosti kůže, předčasná menopauza, urychlené stárnutí, vypadávání vlasů. Ať již je to navenek patrné či ne, potřebuje to nějaký čas na změny těla si zvyknout.

Ztráta části osobnosti

Řada pacientek má pocit, že část sebe ztrací, že jejich osobnost se mění. Hůře se soustředí, nemají potěšení z věci, ze kterých se dříve radovaly, ztrácejí sebeovladání, rozpláčí se bez zjevné příčiny.

Ztráta zaměstnání a výdělku

Práce je nepochybně něco víc, než zdroj výdělku. Pro mnohé je zaměstnání zdrojem sociálních kontaktů, uvědomění si vlastní hodnoty a důležitosti, pocit, že se s ní počítá a že je užitečná pro společnost. Práce také vnáší pravidelný řád do dnů a týdnů a po práci, v čase volna, má člověk větší potěšení ze zaslouženého odpočinku. Když toto odpadne, nastane často obtížné období pro pacientku i její rodinu.

Samozřejmě není vše pouze negativní. Nemoc nás vyvádí z každodenní uspěchanosti a stresu a to má též pozitivní stránky: prohloubení lidských vztahů, žít uvědoměleji a těšit se z toho, zhodnotit co je skutečně důležité, určit si priority a žít jinak. Ale když projdeme seznamem ztrát, je toho skutečně hodně. Je tudíž samozřejmé, že to hned nezvládáme a nemůžeme se tvářit, jakoby se nic nestalo.

Pro zdravý citový život člověka je důležité uvědomit si rozmanitost a intenzitu svých pocitů a také se naučit se s nimi ztotožňovat. Člověk má emoce, ale sám je víc, než jen jeho hněv nebo strach. Je velmi důležité nepotlačovat v sobě smutek, dát si čas na truchlení, pláč, mluvit o tom, hledat podporu, nechat se utěšovat. Není dobře se trvale ve smutku utápět, ale člověk si ho musí připustit, aby měl čas se s novou situací vyrovnat.

Jak tento proces urychlit?

  • Nebránit se svým emocím v souvislosti s tím, co znamená onemocnění rakovinou pro osobní život.
  • Mluvit o tom s lidmi, kterým důvěřuješ a se svojí rodinou.
  • Pokusit se neuvádět pouze fakta. Mluvit o svých pocitech a obavách. Odvážit se při tom mluvit v první osobě: “Tolik jsem se bála, že jsem se v noci vzbudila úplně pro- pocená”, “Měla jsem zlost”, “ Měla jsem pocit nespravedlivosti, že mne postihlo víc neštěstí než ty ostatní“. To, že mluvíš v první osobě ti přiblíží vlastní pocity.
  • Vyjádřit své city: pláč a strach není něco, za co se musíš stydět. Projevit co cítíš má dvojí funkci: je to signál pro tvé okolí, dáváš najevo co se v tobě odehrává a zároveň, jak by ti druzí mohli pomoci. Potlačování emocí stojí energii a způsobuje fyzické napětí. Tím, že jim dáš volný průběh, uvolní se konstruktivní energie a dosáhneš vnitřní rovnováhy a klidu, jak duševního, tak tělesného.
  • Pokusit se nemyslet stále na nemoc, ale soustředit se na jiné věci (výlet s dětmi, jídlo, všední denní činnosti, atd.).
  • Nebát se v tomto těžkém období si něco hezkého dopřát, něco, z čeho bys měla opravdu radost (něco podniknout nebo něco si koupit, dojít si do divadla, na večeři a pod.).
nahoru

Copyright © 2012 Mamma HELP | Archivováno Národní knihovnou ČR | Licence Creative Commons | Kontakt | Pro média a sponzory